1

před krásnými vlastnostmi. Z tajemství moudrých a bystrých, kteří poslouchají jejich urážky, aniž by odpověděli a reagovali. Vycházejí ven ve svátečních oděvech, které lichotí a zkrášlují člověka, což nás přivádí k účelu štěstí (požehnání), protože se říká: přečká ve stínu Všemohoucího. „Veškerá jejich hloubka“ jsou slova agady, která přitahují srdce lidí dlících v temnotě, kterých se nikdy nedotknulo ono velké světlo. Podle gemary a poseků, kteří říkají, jejich památka budiž velebena, že Doeg a Achitofel nechápali diskuse v souladu s halachou, neboť je řečeno: „Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí.“ Svrbí je rty a svými jazyky lžou ve jménu svých model. Vyprávějí všem o svých touhách, upevňují ničemnost své opovrženíhodnosti a ohavnosti. O tom říkají: „Ten, kdo něco spáchá úmyslně.“ To je odkaz na Menašeho, který seděl a vyučoval vadné interpretace Tóry. Všechna jejich slova jsou pronášena v klidu a radosti bez vzteku a hněvu, aby je lid poslouchal. Tím odvádí jejich srdce za těmi, kteří jsou odloučeni v nenávisti. Ze všech čtyř směrů obklíčili hradby lidského ducha. A je polapen v jejich síti. Pak jsou mu zjevována tajemství, podvodné spisy, dopisy trápení a ničemnosti. Jak říká Šlomo: „Běda pastýři ničemnému“ , který se modlí k bůžkům, modlám a soškám. Povolují smilnění a všechny ohavnosti, které Hospodin nenávidí. Pozoroval Jákoba, který plánoval potupit všechny nežidy a zavrhnout jejich království a zahalit se do pokrývek ismaelitů, přepásaných pásem kolem beder, s převislými turbany na hlavách a s křesťanským křížem v rukou. Jejich modlitby jsou v jejich hlavách, jako by byli židy. A není to jako když přišel zlý Bileám, který se posmíval víře lidu a všem jazykům země a chtěl ustanovit novoty. V tom můžeme vidět slova a podvratné skutky křesťanských kněží. Hledali ho, stíhali ho, uvěznili ho a střežili ho v pevnosti Čenstochova, aby tam byl zavřený po všechny dny svého života. Protože poté, co ho stateční ruští lidé uvěznili do oné pevnosti, „vyhlásili zajatcům svobodu a vězňům propuštění.“ Tak se i on dostal odsud ven. Z domu věznění se vrátil do vězení vlastního. Tento muž věděl, že skrze „ústa rouhač uvádí druha do zkázy.“ Ze strany mnohých duší „lid bloudící srdcem.“ Podle náznaků a snů převrací význam a lže. Ve vězení byl držen sedm let, sedm měsíců, sedm dní, sedm hodin, sedm minut, protože v jeho srdci spočívalo sedm ohavností. A sedmkrát padl a nevstal. A shromáždili se kolem něj lidé marniví a ledabylí a následovali ho. Kazili, činili ohavné věci a plnili ohavná nařízení. Budiž veleben Hospodin, neboť mrtvý už je ten vzteklý pes, je „jak pošlapaná mršina.“ Dokonce i ti, kdo se vyznají v přírodních vědách, byli tímto vzteklým psem pokousáni. Také jeho kousnul a tento zlý pes pokousal mnohé další psy.