2

A nejen to, ale „psi chlemtali jeho krev“ (1Kr 22:38) a „chytají mrtvého psa za uši,“ (par. Př 26:17). Ten je během učení silně otrávil jedem zmije, žahavce a štíra. „Sestupuje až do nevnitřnějších útrob“ (Př 18:8) „a jako proud síry zapaluje dech Hospodinův“ (Iz 30:33). Oni jsou horší a hříšnější kvůli svým duším a svým soukmenovcům, než všichni svévolníci země. O nich řekl David, služebník Hospodinův (Ž 64:3): „Skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti.“ Mluví o dvou sektách: 1) ti, kteří veřejně znesvěcují nebesa, 2) ti, kteří vypadají jako skutečně bohabojní a velmi spravedliví, ale jejich nitro pošpinila nečistota modloslužby. O té druhé sektě říká žalm (114:119): „Tys má skrýš, můj štít.“ To jsou lidé zapálení a horliví do svatosti a čistoty a naslouchají s bázní „spojeni nejlepším vztahem“ (par. Ž 55:15) s Bohem, ale v jejich srdci je zlo, pohlcující hřích. Těmto se vyhýbám více než těm prvním, kteří činí zlo a konají své skutky veřejně a s potěšením. Neboť první skupina to jsou ti, „kdo si nabrousili jazyky jak meče” (Ž 64:4) otevřeně a přede všemi. O svých hanebných skutcích nemluví, neboť to slíbili Hospodinu a „tehdy, ze Sinaje, byli o tom poučeni.“ Jeho způsoby jsou jen šípy, slova jsou hořká. Vůbec netuší, že všechny jejich skutky jsou hořké. Je to „zlé a trpké, protože opouští Hospodina“ (par. Jr 2:19). Kéž ostatní nepadnou do jejich sítí a každé svaté sémě se od nich oddělí. Nechť vyjdou ze stanů těchto svévolníků. Ale oni se skrývají za Hospodinova tajemství, „aby zákeřně stříleli na bezúhonného“ (Ž 64:5). Z těchto mám strach, tedy z té druhé skupiny, kteří se posvěcují, očisťují a s bázní a strachem slova říkají „svatý“ a „budiž veleben.“ Oni jsou pro „dům israelský zhoubným trnem, trním sužujícím.“ (par. Ez 28:24) Neboť ti, „kdo vedou bezúhonný život, ti, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon,“ (Ž 119:1) jim uvěří. Vědí, co je dole a co nahoře ve světě duší. Před nimi „se odhalila všechna tajemství.“ Svádí, otevírají svá ústa jako sladký med a [vypouští] hříšná slova. „Muž prostý“ (Gn 25:27) je „ten, který se nevyzná ve všem,“ ale lidé nečistí jsou „nečistotou v uzavřené oblasti.“ A jiný, kterého „dokázali lapit svou chytrostí,“ neutekl, neboť je přichycen okovem za svou nohu. Tehdy „na něj znenadání vystřelí“ (Ž 64:5) a odhalí mu bahno a výkaly tří „psů hltavých“ (Iz 56:11). Nebudou se bát, neboť byl již polapen jejich zkažeností. Závěrem je toto: bude bezcenný, bude litovat a neusadí se u svého bližního a bude malomocným až do dne své smrti.
Můj bratr a můj bližní přísně střežili vaše duše. Netrpěli jste a díky moudrosti a vědění jste se nehádali s člověkem, který je malomocný. A dokonce i když se ti bude zdát, že malomocný je silným bohatýrem, od začátku do konce obávajícím se nebes, nebudeš ho vyhledávat ani ho nebudeš poslouchat, protože „jeho bodnutí je bodnutím štíra a jeho syčení syčením létajícího ohnivého hada“ a „jakmile zatáhne klepeta, vstřikuje svůj jed.“ K tomu napsal Rema, jeho památka budiž k požehnání, Př 1:10: „Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!“

A nejen to, ale „psi chlemtali jeho krev“ a „chytají mrtvého psa za uši.“
Ten je během učení silně otrávil jedem hada, pryskyřice a štíra. „Sestupuje až do nevnitřnějších útrob“ (Př 18:8) „a jako proud síry zapaluje dech Hospodinův“ (Iz 30:33). A tito jsou horší a hříšnější kvůli svým duším a svým soukmenovcům než všichni svévolníci země. A o nich řekl David, služebník Hospodinův (Ž 64:3): „Skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti.“ Mluví o dvou sektách – 1) ti, kteří veřejně znesvěcují nebesa, 2) ti, kteří vypadají jako vskutku bohabojní a velmi spravedliví, ale jejich nitro znečistila nečistota modloslužby. A říká žalm (114:119) kvůli oné druhé sektě: „Tys má skrýš, můj štít.“ To jsou lidé zapálení a horliví do posvěcení a čistoty a naslouchají s bázní „spojeni nejlepším vztahem“ (par. Ž 55:15) s Bohem, ale v jejich srdci je zlo, pohlcující hřích. Těmto se vyhýbám více než těm prvním, kteří činí zlo a konají své skutky veřejně a s potěšením. Neboť první skupina to jsou ti, „kdo si nabrousili jazyky jak meče” (Ž 64:4) otevřeně a přede všemi. A nemluví o svých hanebných skutcích, neboť to slíbili Hospodinu a „tehdy, ze Sinaje, byli o tom poučeni.“ Pouze skrze to se počíná hořká věc, vůbec netuší, že všechny jejich skutky jsou hořké. Je to „zlé a trpké, protože opouští Hospodina“ (par. Jr 2:19). A nepadnou ostatní do jejich sítí a oddělí se od nich každé svaté sémě a vyjdou ze stanů těchto svévolných mužů. Ale [na druhé straně jsou ti], kteří se skryjí za tajemství Hospodina, „aby zákeřně stříleli na bezúhonného“ (Ž 64:5). Z těchto mám strach, tedy z té druhé skupiny, kteří se posvěcují, očisťují se a říkají s bázní a strachem slova „svatý“ a „budiž veleben.“ A oni jsou pro „dům israelský zhoubným trnem, trním sužujícím.“ (par. Ez 28:24) Neboť ti, „kdo vedou bezúhonný život, ti, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon,“ (Ž 119:1) jim uvěří מבני עלי?. A vědí, co je dole a co nahoře ve světě duší. Před nimi „se odhalila všechna tajemství“ Svádí [ostatní] a otevírají svá ústa jako sladký med a [vypouští] hříšná slova. „Muž prostý“ (Gn 25:27), to je „ten, který se nevyzná ve všem,“ ale lidé nečistí jsou „nečistotou v uzavřené oblasti.“ A jiný, kterého „dokázali lapit svou chytrostí,“ nevyšel, neboť je v řetězech vězněm v tajemství své nohy. Tehdy „na něj znenadání vystřelí“ (Ž 64:5) a odhalí mu vody bláta a splašek ze tří „psů hltavých“ (Iz 56:11). A nebudou se bát, neboť již byl polapen jejich zkažeností. A závěrem je toto: nebude mít cenu a bude litovat a neusadí se u svého bližního a bude malomocným až do dne své smrti.
Můj bratr a můj bližní přísně střežili vaše duše. Netrpěli jste a nehádali jste se, díky moudrosti a vědění, s člověkem, který je malomocný. A dokonce i když se ti bude zdát, že malomocný je silným bohatýrem, od začátku do konce obávajícím se nebes, nebudeš se snažit ani ho nebudeš poslouchat, protože „jeho bodnutí je bodnutím štíra a jeho syčení syčením létajícího ohnivého hada“ a „jakmile zatáhne klepeta, vstřikuje svůj jed.“ (k tomu, co napsal Rema, jeho památka budiž k požehnání, Př 1:10): „Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!“